Podzim okolo nás je v plné parádě a můžeme být rádi vždy, když se těžkými podzimními mraky alespoň na chvíli prodere slunce, aby dobilo těžce zkoušené vysílačky posledních čejek (a zejména čejčáků), které se ještě neposunuly do slunnějších zimovišť. O zarytě mlčících slukách radši ani nemluvě. Nicméně přestože řady v Čechách se zdržujících čejek již značně prořídly, stále ještě nelze migraci považovat za ukončenou. Bude zajímavé sledovat, zda některá z chocholek překoná loňský Drahušin rekord v nejpozdějším odletu na zimoviště. Stejně tak netrpělivě očekáváme, kolik čejek se ještě připojí k prvním čtyřem, které se jako první vydaly až na daleký Pyrenejský poloostrov. Zatím to vypadá, že se do velkých přesunů z francouzských zimovišť nehrnou, ale čas ještě mají.
A zatímco se příběh letošního čejčího stěhování blíží svému vyvrcholení, my se v dnešním textu vrátíme do časů jara, pro čejky plného opakovaných snah a častých nezdarů. A právě na ony opakované pokusy o vyvedení rodiny kuřátek a jejich zdárného dovedení do vzletnosti – okamžiku, kdy se každé hnízdění dá prohlásit za úspěšně zakončené, se dnes zaměříme. V minulých textech jsme se zabývali tím, že hnízdní úspěšnost čejek bohužel není slavná a podrobně jsme rozebírali všechny překážky, které se jim staví do cesty. Dnes se zaměříme na čejky samotné. Na úsilí, které do snahy o své rozmnožení vkládají a na to, jak reagují na neúspěchy, které je při jejich nelehkém úkolu potkají. O chování čejek nám totiž použité vysílačky mohou říct opravdu hodně.
Obrázek 1: Čejka chocholatá vybírá správné místo pro nové hnízdo.
Jak pozorný čtenář těchto textů jistě ví, čejka (snad až na vzácné výjimky) není schopna úspěšně vyvést v průběhu jednoho roku více než jednu snůšku. Časově by to sice teoreticky (těsně) stihnout mohla, ale důkazů o tom, že by se o podobný výkon vůbec pokusila je velmi málo. I přesto se většina čejek v průběhu hnízdní sezony odhodlá k více snůškám, a to v reakci na ztrátu hnízda či kuřat, v době, která je ještě pro založení hnízda příznivá. V rámci 59 námi sledovaných čejko-sezón, jich jen 21 (36 %) hnízdilo pouze jednou. U 29 (49 %) jsme zaznamenali hnízdění dvě a u devíti (15 %) tři. Je přitom třeba přiznat, že průměrný počet 1.79 snůšek za sezonu bude nepochybně podhodnocený, neboť čejky jsme chytali v průběhu sezony a část jich mohla stihnout nějaký hnízdní pokus ještě před tím, než jsme je odchytli. Stejně tak ne všechny čejky se nám (ať již z důvodu technické poruchy, či úmrtí nositelky) podařilo sledovat do konce sezony.
Z výše uvedeného je tedy patrné, že pokud čejka přijde o hnízdo (či kuřata) včas, nevzdává se, a na otázku „co s načatou hnízdní sezonou“ odpoví další snůškou. A to nepochybně přímo vybízí k tomu, ponořit se do celé problematiky hlouběji. V prvé řadě je zajímavé se podívat na to, jak dlouho čejce trvá, aby se oklepala z nezdaru a pustila se do nového hnízda? A bude mít důvěru v původně zvolené místo (a tedy umístí hnízdo do jeho blízkosti), nebo se přesune na jinou lokalitu? A co příští rok? Které místo bere čejka jako svůj „domov“, kam se bude vracet z cesty do zimovišť? Pojďme si nyní na všechny tyto otázky odpovědět s pomocí dat a příběhů, kterými nás pro tento případ vybavily naše chocholaté kamarádky!
Kdy a kde?
Za jak dlouho je tedy čejka schopna se vyrovnat se ztrátou hnízda (či kuřat) a pustit se do hnízdění znovu? V průměru se jedná o necelé dva týdny (13 dní), ovšem většina čejek to zvládne rychleji (medián je pouze 11 dní) a rychlostní rekordmanky Lulu, Quinoa, Sněhurka a Amálka to stihly do pěti dní! Naopak Brusinka váhala se založení dalšího hnízda plných 36 dní. Možná trochu překvapivě není v rychlosti nového zahnízdění rozdíl mezi samicemi, které přišly o hnízdo a těmi, které o kuřata. V průběhu sezony se však doba, kterou trvá založení nového hnízda prodlužuje. Je tedy vidět, že i když se s přibývajícími dny v kalendáři a vzrůstem plodin na polích zvyšuje na čejky tlak, únava z hnízdní sezony si rovněž vybírá své a shromáždit energii potřebnou na vytvoření nové snůšky trvá déle a déle. Poslední hnízdní pokusy začaly na začátku června.
Dalším zajímavým aspektem je lokalita, na které se samice pustí do nového hnízdění. Opět se jedná o velmi variabilní veličinu. Některé samice (například výše zmíněné Lulu a Sněhurka) zahnízdily znovu na prakticky stejném místě. Pipi se naproti tomu přesunula o celých 347 kilometrů do Polska. Velmi zhruba můžeme říct, že ve třetině případů (18 z 46; 39 %) se čejky o další zahnízdění pokusí na stejném (či vedlejším poli), tedy do kilometru od předchozího hnízda, v místech, které nepochybně důvěrně znají ze svého pohybu na hnízdišti. V další třetině (16; 35 %) se jedná o přesun do 10 km, tedy řekněme v rámci oblasti, kterou čejky mohou dobře znát ze vzdálenějších výletů po okolí, které někdy dělají i v průběhu inkubace. Ve zbytku případů (12, 26 %) se jedná o přesuny skutečně dálkové, často o několik desítek kilometrů (Obr. 2). Uvedené rozdělení je pochopitelně značně umělé, ale mohou nám popsat rozsah možných rozhodnutí, které čejky ohledně lokality svých náhradních hnízdění dělají.
Obrázek 2: Rekordmanky v hnízdních přesunech.
Průměrná vzdálenost, o kterou se čejky mezi hnízdními pokusy přesunou, se nemění v průběhu sezony, a i přes jistý patrný trend se statisticky významně nezvyšuje ani s dobou, kterou čejky na založení nového hnízda potřebují. Zcela nezodpovězenou otázkou však zůstává, jakou roli v těchto otázkách hrají samci. Přesouvají se snad (i na vzdálenosti desítek kilometrů) celé páry? O tom lze do značné míry pochybovat. Samci jsou totiž ti, jejichž úkolem je obhájit si vlastní teritorium, a v ideálním případě do něho k hnízdění zlákat i více než jednu samici. Ostatně i pozorování chování našich čtyř letošních samců tomuto do značné míry odpovídá. U Lucifera a Krakena jsme žádné další hnízdní pokusy již nepozorovali, Drak a Uherák měli svá dohromady tři náhradní hnízda na stejném poli, do 200 metrů od hnízda, kde jsme je odchytili. Jedná se samozřejmě o maličkatý vzorek a je pravděpodobné, že pokud se v průběhu hnízdní sezony dramaticky změní vhodnost lokality k hnízdění (například příliš zaroste), i samci se budou snažit nalézt své štěstí jinde. I tak je však otázka, do jaké míry se budou přesouvat v celých párech. Spíše se domníváme (ale je to pouze domněnka), že přesun samice o větší vzdálenost značí zároveň odchod od samce. Zda to tak ovšem doopravdy je, toť pravděpodobně zůstane velkou výzvou pro budoucí telemetrické studie. Bude totiž potřeba se naučit chytat ideálně celé páry, což je něco, s čím si bohužel v současné době nevíme příliš rady.
Kam se vrátit příští rok?
A nyní zásadní otázka na konec. Vrátí-li se čejka ze zimoviště, kam zamíří? Dle našich devíti navrátilkyň z letošního roku zamíří tam, kde začínaly (nikoliv končily!) v minulém roce. Všech devět čejek se po návratu alespoň nějakou dobu pohybovalo víceméně na lokalitě, kde jsme je v loňském roce odchytili. Předpokládáme přitom, že ve většině případů jsme je i v loňském roce zastihli při jejich prvním hnízdním pokusu. A čtyři z nich své první letošní domovy založily do 100 metrů od místa jejich loňského odchytu. Ty se tedy vrátily víceméně nejen na „své“ pole, ale víceméně i do „svého“ teritoria. Rekordmankou v tomto směru byla Lulu, která založila hnízdo 20 metrů od loňského. Další dvě pak ve vzdálenosti několika set metrů a zbylé tři se přesunuly o více než dva kilometry. Ani ty dva kilometry nejsou nijak závratná vzdálenost, když si uvědomíme, že na původním poli je často plodina k hnízdění nevhodná. Dá se tedy říct, že věrnost hnízdišti je u čejek značná.
Zajímavým zjištěním je, že oním „hnízdištěm“, kterému čejky vyjadřují svoji věrnost se zdá být specificky místo, na kterém sezonu začínají, a nikoliv poslední hnízdiště v minulém roce. Krásně nám tento případ ukazuje Fifinka (Obr. 3), která v obou letech začínala na lokalitě u Horních Ředic. V obou letech se jí zde však nedařilo, a proto se na poslední hnízdní pokusy vždy přesunula na různé, zhruba 30 km vzdálené lokality. V současnosti je náš vzorek bohužel stále dost malý. Jedná se však o jeden z aspektů, na něž se budeme s další jarní sezonou velmi těšit!
Obrázek 3: Fifinka a její hnízdní přesuny.