Čejka chocholatá je široce známým a oblíbeným ptačím druhem, hnízdícím prakticky po celé Evropě. Obývá otevřenou krajinu, v níž se nikterak neskrývá, takže snadno upoutá pozornost svým elegantním černobílým zbarvením s kovovým leskem. Zejména u okázaleji vybarvených samců vyniká sytě černá hruď nad bílým břichem a sněhobílá tvář, nad níž se tyčí někdy až deseticentimetrová chocholka z tenkých černých pírek. Naříkavé volání samců, kterým doprovázejí své akrobatické lety nad poli, lukami a mokřady, s cílem přilákat samičky do svých teritorií, je odpradávna neodmyslitelnou součástí jarní přírody. Vždyť čejky si všiml a vtipnou poznámkou „volá kníha, kníha, ale nikdy žádné nečte“ její výskyt u nás připomněl již známý kněz a literát Bohuslav Balbín ve svých spisech ze 17. století.
S intenzifikací zemědělství v Evropě 20. století se počty hnízdících čejek dramaticky snížily a tento pokles se nevyhnul ani České republice. Nic nepomohla ochota čejek přesunout většinu svých hnízdišť z mizejících luk a mokřadů do obdělávaných polí. Tento přesun probíhal v západní Evropě od 20. let 20. století, u nás přibližně o dvě dekády později. Z lučního bahňáka se tak stal pták intenzivně obhospodařovaných polí, což s sebou přineslo další rizika.
Rozsáhlé a důkladné meliorace, vysoušení mokřadů, orba luk, rostoucí chemizace a těžká mechanizace si vybraly krutou daň. Ztrátou bohaté potravní nabídky, zejména žížal a dalších bezobratlých oživujících půdní povrch, zarůstáním vlhkých ploch a podporou hustých porostů všeho druhu přišly čejky o většinu vhodných hnízdišť a jejich početnost v České republice poklesla na několik tisíc párů. Na zbývajících hnízdištích dnes můžeme pozorovat buď jen jednotlivé páry, nebo vzácněji i početnější hnízdní seskupení. Ta jsou přitom pro čejku velmi důležitá, protože umožňují účinnější společnou obranu proti ptačím vetřelcům, jako jsou vrány, luňáci nebo motáci, kteří by snad dostali zálusk na chutná čejčí vajíčka.
Od konce března do května a někdy až do června můžeme na přežívajících hnízdištích pozorovat čejky sedící na hnízdech a později, u těch úspěšnějších, také vodění kuřátek. Úplnou snůšku tvoří obvykle čtyři vajíčka, o která rodiče pečují 25-27 dnů. Kuřátka po vylíhnutí a oschnutí rychle opouštějí hnízdo a vydávají se v doprovodu rodičů na strastiplnou, více než měsíční cestu za vodou a potravou. Všechna nebezpečí, která na čejky číhají v tomto kritickém období od založení hnízda po dosažení vzletnosti kuřat, lze odhalit námi použitou technikou…
