Cílem rubriky slučími stezkami je průběžně Vás seznamovat s poznatky, které přináší telemetrické sledování sluk lesních (Scolopax rusticola), druhého modelového druhu, kterému se v rámci projektu prezentověnujeme. Oproti „čejčí“ části webu bude tato část pravděpodobně o poznání skromnější, což ovšem rozhodně neznamená, že by se jednalo o druh méně zajímavý, či nedostatečně charismatický. Naopak! Vždy se jednalo o druh všeobecně známý, k čemuž nepochybně přispíval fakt, že sluka byla (a ve většině evropských zemí stále je!) velmi populární lovný pták. To udělalo ze sluky vděčný motiv mnoha výtvarných výjevů a inspiraci pro vznik řady místních názvů. V západní Evropě například dodnes vychází měsíčníky, věnující se pouze slukám a jejich lovu. Jakkoliv projektový tým lovecké nadšení nesdílí, pro charisma sluky lesní máme pochopení více než dost. Vždyť zážitky z pozorování slučího toku patří k tomu nejcennějšímu, co si uchovává v paměti nejeden milovník přírody. Takřka neodmyslitelně totiž patří k romantice jarních večerů v tajemných lesních zákoutích.
Možná nejtypičtější charakteristikou sluky je její skrytý a tajemný život. Ten z ní činí na jedné straně vděčný objekt zájmu, a na straně druhé tvrdý oříšek pro každého, kdo se klikatou stezkou výzkumu sluk vydá. V první řadě je třeba si uvědomit, že sluku na hnízdišti je velmi obtížné zjistit, natož systematicky sledovat. Jedinou výjimkou je nápadný večerní tok slučích samců, což je také jediný okamžik, kdy jsme sluky schopni odchytit a nasadit jim vysílačku. Proto jsou všichni námi sledovaní jedinci samci. Odchyt samic na hnízdišti je prakticky nemožný. Tím ale všechny těžkosti sledování sluk nekončí, spíše začínají. Sluka, coby nemotorný pták spoléhající na svou nenápadnost totiž přes den ráda vyhledává stinná zákoutí s hustým vegetačním krytem, který ji shora chrání před útokem dravců. Na provoz na solárním dobíjení závislých GPS-GSM dataloggerů to má v zásadě trojí (a ne zrovna ozdravný) účinek. Zaprvé se vysílačka v šeru husté vegetace prakticky nedobíjí. Za druhé, na spotřebu energie náročné zjištění GPS pozice trvá i desetkrát déle, než kolik zabere u čejek pohybujících se v otevřeném prostranství. No a třetí problém nastává, pokud se vysílač potřebuje připojit na slabý mobilní signál a odeslat data. Těžko tedy překvapí, že získaná data se obvykle vyvažují zlatem.
Odměnou za překonání těchto těžkostí je však unikátnost takto získaných dat, mezi kterými číhají nové a vzrušující poznatky doslova na každém kroku. Krásným příkladem může být příběh Amadea, prvního samce, kterému jsme v roce 2021 v severočeském bývalém vojenském prostoru Ralsko nasadili vysílačku. Přestože byl Amadeusz odchycen při toku (a další dva týdny na lokalitě tokal), následně se sebral a vydal se přes Polsko a Bělorusko do Finska, kde trávil nejen zbytek sezony, ale i sezonu příští. Podobné chování (tok v rámci migrace) doposud u sluky nikdy popsán nebyl. Stejně překvapivý byl dvoudenní výlet do 120 km vzdáleného Ruska, který si ze svého Finského teritoria dopřál v roce 2022. Díky uspokojivé míře nabití baterie při jeho první cestě do Finska se nám rovněž podařilo poprvé ukázat, že sluky při nočních přeletech neletí v jednom kuse (jak dříve předpokládali autoři používající méně přesnou telemetrickou techniku), ale v rámci noci dělají několik zastávek. Jistým bonusem pak byl i fakt, že jeho finské teritorium bylo nejsevernější doposud zaznamenanou pozicí v ČR kroužkované sluky (a jeho portugalské zimoviště pro změnu pozicí nejzápadnější). O podobné, naše znalosti rozšiřující střípky nebyla v našem již čtvrtý rok trvajícím výzkumu sluk nikdy nouze, a doufáme tak, že budou přibývat i nadále, kdy se o ně s Vámi budeme moct dělit prostřednictvím tohoto webu doslova v reálném čase.
V současné době Vám zde budeme zprostředkovávat data získaná sledováním sedmi slučích samců, označených v průběhu roku 2024. Z nich většina se bohužel v současné době neozývá. S velkou pravděpodobností však není na vině jejich smrt, ale právě jejich pohyb v temných (a často i mobilního signálu prostých) lesních samotách. Zkušenosti, které jsme s telemetrií sluk za poslední čtyři roky nabyli nás však udržují v jakémsi opatrném optimismu, že se situace může po přeletu sluk na zimoviště zlepšit. Vše ale bude záležet na tom, jaké prostředí si sluky na zimovišti zvolí a zejména v jakém technickém stavu bude vysílačka. Držme si tedy palce, abychom se od sluk dočkali ještě mnoha krásných překvapení!
