Hnízdní sezona je v plném proudu a i naše značené kamarádky dělají vše proto, aby po nich v rámci sezony něco zbylo. Všech 9 čejek, které sledujeme již druhým rokem již zahnízdilo a dvě již úspěšně vyvedly mláďata. Do toho jsme úspěšně označili ke třiceti novým čejkám, včetně několika samců. Dat k analýzám a komentářům tedy budeme mít s trochou štěstí stále dost. Bohužel se nám nadále nevyhýbají ani ztráty, Vysílačky Belindy a Kikiny se bohužel krátce po sobě (a z blíže neznámých příčin) odmlčely a z loňských čejek jich tak s námi komunikuje již jen sedm. Snad alespoň jim ještě zdraví i vysílačky budou sloužit co nejdéle!
Obrázek 1: Hnízdo čejky chocholaté.
Jak probíhá čejčí sezona?
Tématem dnešního blogu proto logicky budou právě hnízda, jejich přežívání a osudy těch, které skončí neúspěchem. Hnízdní sezona čejek v našich podmínkách v posledních začíná koncem března a za příznivých podmínek mohou některá hnízda být aktivní ještě v první polovině června. Je však potřeba říct, že v posledních letech charakterizovatelných teplým předjařím a suchem se hnízdní sezona posouvá. Začíná dříve – neboť proč s hnízděním otálet, když je tak teplo – a i dříve končí, neboť plochy vhodné k zahnízdění mnohem dříve zarostou hustou, a pro čejku neprostupnou vegetací. Pokud vezmeme v úvahu, že inkubace čejčích hnízd trvá v průměru 27 dní, je hnízdní sezona relativně dlouhá. Na rozdíl od některých jiných ptačích druhů, však úkolem čejčích rodičů není dovést do vzletnosti více várek mláďat, byť i takové případy byly popsány (Parish et al., 1997). V drtivé většině případů končí rodičovský úkol čejek v dané sezoně v nejlepším případě jednou úspěšnou rodinkou s alespoň jedním vzletným kuřetem. Již z toho je patrné, že většina hnízd v pozdějších částech sezony jsou snůšky náhradní, tvořící náhradu za neúspěšné dřívější hnízdění.
Úspěchy a neúspěchy řečí dat a čísel
Z 11 hnízd, které započaly „naše“ loňské čejky v letošním roce se doposud (ke 14.5.) úspěšně vylíhla pouze dvě, dvě hnízdění ještě probíhají a zbytek skončil neúspěchem. Pochopitelně se však nejedná o příliš robustní vzorek, a proto se pro lepší vhled podíváme na rozsáhlý dataset více než 1000 hnízd, které se nám za přispění mnoha kolegů podařilo shromáždit v několika oblastech ČR v letech 2013 - 2024. V rámci tohoto datasetu se vylíhlo pouze přibližně 41% z hnízd, u kterých se nám podařilo zjistit jejich konečný osud. Pokud však spočítáme denní míru mortality (která je z mnoha důvodů lepší mírou pro zisk přesných odhadů přežívání) zjistíme, že čejky mají v průměru 2,7 % pravděpodobnost, že o své draze snesené a pečlivě opatrované hnízdo přijdou v průběhu každého jednoho dne. Tato pravděpodobnost pochopitelně není stejná vždy a všude. Rozdílům v míře mortality mezi jednotlivými plodinami a v závislosti na řadě dalších faktorů se plánujeme podrobně věnovat v následujících měsících a nepochybně vás s výsledky seznámíme v některém z příštích blogů. Dnes si však představíme obvyklé příčiny hnízdního neúspěchu a řekneme si, jak (alespoň některým) předcházet.
Hlavní hrozby pro čejčí hnízda
Příčin neúspěchu čejčího hnízda může být celá řada. Pamětníci si jistě vzpomenou, že se vejce čejek sbírala za účelem kuchyňského využití. Například Josef Wiel je ve své zdravotní kuchařce z roku 1896 zmiňuje spolu s vejci vraními jako „pochoutku, za kterou se draze platí“. To se nepochybně netýkalo jen českých krajin. V některých oblastech Nizozemska probíhá sběr čejčích vajec dodnes, byť i s ohledem na fakt, že se významný pokles nevyhnul ani tamní silné čejčí populaci v Nizozemí, dnes spíše již v symbolické míře. Po staletí se však jednalo o významnou jarní aktivitu s podstatným společenským významem. První nalezené snůšky byly totiž prezentovány královně (či jejím lokálním zástupcům) a v lokálním tisku tak lze data prvních nálezů (ať již celkově, nebo pro jednotlivé obce) vystopovat až to 19. století. Jako vedlejší efekt jarního sběru čejčích snůšek tak v Nizozemsku získali jednu z nejdelších fenologických řad týkajících se ptačího hnízdění (Both et al., 2005).
Pokud však přestaneme okatě chodit kolem horké kaše, bude lepší začít od dvou hlavních příčin, které v současnosti stojí za koncem drtivé většiny neúspěšných čejčích hnízd v naší krajině. Těmi jsou zemědělské stroje a predace. Riziko, že bude hnízdo čejky rozjeto zemědělskou technikou se pochopitelně úzce odvíjí nejen od plodiny, do které čejka své hnízdo umístí, ale i na načasování hnízdění s ohledem na průběh zemědělských prací. Pokud čejka své hnízdo umístí do ozimu, či rašící kukuřice, má prakticky jistotu, že od strojů již bude mít pokoj. Při hnojení, či aplikaci pesticidů v zasazených porostech totiž drtivá většina hnízd vyvázne nepoškozena. Naopak pokud čejka své hnízdo umístí do oraniště, či zvláčeného, ale neosetého pole, může takřka vzít jed na to, že hnízdo dopadne špatně.
V rámci výše zmíněné tisícovky hnízd bylo přitom oraniště zastoupeno zdaleka nejvíce, přibližně ve 29 % případů. Dalších 20 % pak připadá na zvláčené plochy, připravené k osetí. Téměř všechna tato hnízda jsou tak odsouzena k zániku, pokud nejsou dohledána a speciálně ochráněna. Prakticky jedinou možností, jak hnízda umístěná „nevhodně“ do neosetých ploch ochránit, je označit je po dohodě se zemědělcem dvojicí bambusových tyčí (cca 5 metrů z každé strany podél řádku, Obr. 2), což umožní při obdělávání pole hnízdo objet a zachránit. Označení hnízda tyčemi přitom nemá podstatný vliv na míru predace (Zámečník et al., 2017) a skutečně tak může znamenat významnou pomoc při zvyšování hnízdní produktivity čejek. Na druhou stranu se jedná o velmi časově (i finančně) náročnou aktivitu, která bude mít potenciál na dalekosáhlejší dopady jen tehdy, bude-li do této aktivity zapojena široká síť spolupracovníků. I proto kolegové z ČSO pořádají pravidelné workshopy pro veřejnost, kde přímou ochranu hnízd ukazují a spolu se zájemci i přímo v terénu nacvičují, podrobnější informace (nejen) k těmto akcím naleznete zde.
Obrázek 2: Ochrana hnízd před zemědělskými stroji. a) Traktor kličkující mezi čejčími hnízdy, označenými s pomocí bambusových tyčí. b) Pohled na označené a zemědělskými stroji objeté hnízdo.
Kdo plení čejčí hnízda?
Druhou významnou příčinou hnízdního neúspěchu je pochopitelně predace. Řádění predátorů na polích je poměrně značné, přičemž v drtivé většině případů se jedná o predátory noční, tedy zejména savce. Konkrétně z 50 případů predace u nichž se nám díky nejrůznějším dataloggerům pro záznam inkubačního chování instalovaným na hnízdech podařilo přesně zjistit, kdy k predaci došlo, tomu ve 42 případech (tedy v 85 %) bylo v noci. A z 22 predátorů, které se nám dokonce podařilo natočit při činu na kameru (Obr. 3) se v 15 případech jednalo o lišku, ve čtyřech případech o kunu skalní a po jednom případu jsme přistihli divoké prase, jezevce a ježka (Brynychová et al., 2020).
Paradoxně jediným ptačím predátorem, kterého jsme s velkou pravděpodobností u čejčího hnízda zaznamenali byl opět noční živočich - výr velký. Ten ale nikoliv překvapivě nešel po vejcích, ovšem ulovil inkubující samici. Kromě nedotčených vajec tak na hnízdě zanechal spoustu čejčího peří a jako navštívenku i jednu svoji letku. Překvapivě tak v tomto výčtu chybí krkavcovití, či denní dravci, s jejichž nekalými úmysly se zjevně čejky dovedou do značné míry vypořádat aktivní obranou. Jak jsme totiž již psali dříve, v průběhu dne čejky na všechny nezvané návštěvníky aktivně naletují a napadají je. Oproti tomu v noci jim nezbývá než tiše sedět, často až do poslední chvíle (Obr. 3 a).
Obrázek 3: Příklady predátorů přistižených při činu. a) Liška obecná v bezprostřední blízkosti čejčí samice, která stále nepřerušila inkubace. b) Liška obecná držící čejčí vejce v tlamě. c) Kuna skalní při predaci čejčího hnízda. d) Jezevec lesní zkoumá kameru u hnízda.
Další pohromy: kopyta, déšť a... kameny??
Kromě těchto „obvyklých“ nehod může hnízdo pochopitelně postihnout i celá řada dalších lapálií. Například živočich veskrze neškodný a zcela býložravý může způsobit zkázu hnízda prostě tím, že hnízdo rozšlape. I proti tomu se čejky do nějaké míry jsou schopny bránit, respektive se snažit přibližujícího se vetřelce odlákat od hnízda dále (viz. Obr. 4). Minimálně ve volné krajině, kde je hustota potenciálních rozšlapávačů nízká, může být tato taktika dostatečně efektivní. Jiná je ovšem situace na pastvinách, kde se již hustota paseného dobytka vyšší, než jeden kus na hektar ukazuje jako problematická a třeba čtyři kusy na hektar již znamenají jistý zánik většiny přítomných hnízd (Sabatier et al., 2015). Není bez zajímavosti, že například koně se ve své vrozené skotačivosti ukázali jako mnohem horší rozšlapávači, než povahou poklidný a pohyby rozvážný skot (Mandema et al., 2013). V našich krajích je čejčích hnízdišť na pastvinách poskrovnu (v rámci výše uvedeného datasetu jich bylo méně, než 3 %), což je na druhou stranu možná škoda, protože pastviny představují z řady hledisek vhodné prostředí až do pozdní sezony. Pokud se tedy na pastvině čejky uhnízdí, jistě by stálo za zvážení se zaměřit na jejich přímou ochranu. Ať již instalací elektrických oplůtků okolo hnízd, nebo ponecháním části pastviny bez dobytka až do vylíhnutí mláďat.
Obrázek 4: Příklady reakce inkubujících čejek na přiblížení potenciálních rozšlapávačů. a) Čejka se snaží upoutat pozornost srnky a odvést jí od hnízda. b) Čejka si vyšlápla na poblíž se pasoucího zajíce.
Za nezdarem hnízdění může stát i nepřízeň počasí. I když čejky jsou schopny inkubovat v případě nutnosti svá hnízda i při chvilkovém zasněžení, nebezpečím pro hnízda jsou zejména přívalové deště, které (pokud přijdou nevhodně v době hnízdění) vytvoří rozsáhlé rozlivy a již započatá hnízda vyplaví.
Spíše bizarní (nicméně nijak výjimečnou) příčinou ztráty vajec je nezkušenost (nebo možná spíše zlozvyk) některých čejčích rodičů, přidávat si do jinak měkké a hladké výstelky svých hnízd ostrý šutr, nebo alespoň pořádně ztvrdlou hroudu. O takové udělátko se pak samozřejmě vejce mohou nakřápnout i při běžné inkubační rutině a často se tak skutečně stane. Někdy tak ve hnízdě nacházíme děravá vejce, jindy čejky samy zničené vejce vezmou do zobáku a z hnízda jej odklidí (což jsme několikrát skutečně pozorovali, jak naživo, tak i na kamerových záznamech). Proč jsme však výše nazvali přidávání tohoto neobvyklého stavebního prvku antropomorfním termínem zlozvyk? Ono totiž i když čejkám podobné předměty z hnízda při kontrole seberete, velmi často si z okolí přikulí jiný, podobně ostrý předmět a hazardní hra může pokračovat.
Na konci tohoto neradostného výčtu pohrom čekajících na nebohá vejce je bohužel třeba dodat, že vylíhnutím křehkých kuřátek z vejce rizika nekončí, naopak. Příčinami mortality kuřat se však budeme zabývat v některém z příštích blogů. Dnes tak již nezbývá než popřát našim chocholatým kamarádkám pevné nervy v zápase se zuby predátorů i koly obřích strojů.
Použitá literatura: