S občasnými výkyvy se zdá, že jsme se konečně zbavili letošní (na poměry posledních let) nebývale poctivé zimy a všude kolem nás se probouzí jaro, čejky nevyjímaje. S návratem Sněhurky (26.3.) můžeme prohlásit letošní migrační představení za definitivně ukončené a plně se soustředit na hnízdní sezónu, jejíž zahájení spojené se snesením první snůšky očekáváme každým okamžikem!
Zahájení letošní migrace nás zastihlo v plné práci při přípravě čejčího hnízdiště na ostrůvku v MAPE (Příběh čejčího ostrova). Mezi sekáním jsme nejen viděli četná přelétající hejna čejek s příměsí kulíků zlatých, ale především jsme mohli na mobilních telefonech postupně sledovat, odkud se ozývají „naše“ čejky, jichž se v ten den vydalo na cestu rekordních pět. Krásně se tak ukázalo, že první velká hejna čejek, která se v naší krajině objeví, nepatří k naší hnízdní populaci, ale pravděpodobně se jedná o čejky ze severněji (či východněji) usídlených populací, které to mají do svých hnízdišť dále, a proto vyrážejí dřív. S příletem našich čejek se však pro nás začal uzavírat již druhý cyklus každodenního ptačího putování, v průběhu kterého jsme měli možnost naše chocholaté kamarádky sledovat. Pro náš blog se tak nabízí unikátní příležitost obě sezóny porovnat.
Teprve nyní se totiž můžeme v klidu zamyslet nad tím, zda to, co jsme mohli na těchto stránkách pozorovat v loňském roce, byl skutečně typický průběh, anebo se jednalo o sezónu z nějakého hlediska neobvyklou. A pokud se nám podaří nějaké podstatné rozdíly pozorovat, můžeme se začít zamýšlet nad tím, čím by mohly být způsobeny (což však bude možné potvrdit, či vyvrátit zase až v dalších letech!). Ještě lepší však je, že s námi některé z našich kamarádek vydržely po celou dobu a můžeme se tak ptát, zda například načasování odletu, či volba zimoviště je pro každého jedince otázkou jeho dlouhodobých preferencí, anebo se rozhoduje každý rok jinak, podle konkrétní situace (ať už v jakémkoliv aspektu). Pojďme se tedy společně ještě jednou vrátit k již diskutovaným patrnostem čejčí migrace a přidat si k ní perspektivu druhé sezóny.
Načasování odletu do zimovišť
Jak jsme na těchto stránkách již několikrát zmiňovali, v ročním cyklu našich čejek nalezneme v podstatě tři etapy, kdy dochází k hromadnému stěhování. První, na přelomu června a července, kdy se část naší populace přesouvá do Francie. Toto nastalo v obou letech v prakticky stejné době i rozsahu (viz. Obr. 1). V roce 2024 odlétlo 6 z 18 v tu dobu sledovaných čejek, zatímco v roce 2025 to bylo 10 z 31 (přepočítá-li si zvídavý čtenář na procenta, zjistí shodu až dojemnou). Druhá etapa podzimní migrace začíná s příchodem podzimu a táhne se v podstatě až do začátku zimy. Ta byla v druhém roce o něco roztáhlejší, což se potvrdí i v případě, že podrobíme odletová data čejek statistické analýze. Poslední Lucifer ostatně odlétl až na Štědrý večer, jakkoliv by mu přeci (vzhledem k jeho jménu) měl dobrý mrav přikázat odlet již v předvečer svatého Mikuláše!
Abychom se alespoň pokusili dostat na stopu tomu, co mohlo za větší rozptyl odletových datumů v roce 2025, pokusil jsem se zasadit odlety do kontextu počasí, které v naší krajině v obou podzimech panovalo. Data jsem si půjčil z volně dostupných datových sad poskytovaných serverem Open-Meteo. Zda ovšem čtenář získá podrobným studiem obrázku 2, na kterém jsou odletová data zobrazena spolu s teplotami a denními srážkovými úhrny v obou letech, musím nechat na něm. Mně se tam nic vysledovat nepovedlo, a nezbývá než doufat, že se k interpretaci načasování odletových datumů třeba dopracujeme někdy v dalších letech.
Obrázek 1: Srovnání načasování odletů a návratů čejek v průběhu obou let sledování.
Dalším jevem provázejícím podzimní odletovou vlnu je přesun části čejek z Francie na Pyrenejský poloostrov (převážně do Španělska). K němu se v letošním roce odhodlalo 12 z 30 sledovaných čejek, a to oproti loňským 6 z 18. Podobně jako v případě letních odletů, jedná se o přibližně třetinu sledovaných a opět je možné při porovnání obou sezón nalézt až překvapivou shodu.
Obrázek 2: Průběh teplot (linie) a srážek (sloupce) ve východních Čechách v průběhu podzimu a začátku zimy v obou porovnávaných letech. Šipky, barevně odlišené dle roku, označují data odletů jednotlivých čejek.
Načasování jarního návratu
Zatímco podzimní migrace byla v hlavních rysech v obou sezónách obdobná, jarní migrace byla letos o něco opožděná, zato však překvapila svojí prudkostí (Obr. 1)! Zejména čejky zimující ve Francii stihly odlet v podstatě v rámci jediného týdne a počet dní, které na migraci z Francie na hnízdiště potřebovaly se oproti loňskému roku zkrátil dokonce několikrát! Zatímco na jaře roku 2025 potřebovala průměrná čejka na migraci téměř 17 dní i nejrychlejší Lulu to trvalo šest dní, letošní průměr činil neuvěřitelných 3.9 dne a šest dní byl pro změnu čas největších flákaček, Andresky a Nutely!
Zajisté uznáte, že takhle dramatický rozdíl už by nějakou interpretaci opravdu chtěl! Čekaly čejky na oteplení (které ve dnech jejich příletu skutečně v Čechách probíhalo)? Situaci si můžeme prohlédnout na obrázku 3, interpretačně ovšem opět celou věc úplně nerozlouskneme. Zaměříme-li se na Francii, v loňském roce byl medián odletů těsně před prudkým oteplením, zatímco v letošním roce až po něm. Určitou hypotézu nám může navrhnout pohled na srážky. Vypadá to totiž, že čejky v letošním roce čekaly, až ustane deštivé počasí. Na potvrzení toho, zda jsme se alespoň s těmi srážkami dostali na správnou stopu si však budeme muset ještě pár migrací odsledovat.
Obrázek 3: Průběh teplot (linie) a srážek (sloupce) na hnízdišti ve východních Čechách, a na zimovištích ve Francii a ve Španělsku v průběhu jarního návratu ze zimovišť v obou porovnávaných letech. Šipky, barevně odlišené dle roku, označují mediány data odletu z daného zimoviště v jednotlivých letech.
Individuální migrační zvyky
Nyní se pojďme zamyslet nad tím, zda je načasování a průběh migrace otázkou individuálních preferencí, či spíše momentální situace, ve které se čejka nachází. Načasování odletů ve dvou sezónách se nám podařilo zaznamenat pro šest, až sedm čejek (Obrázek 4). To „až sedm“ je kvůli Amálce. Její vysílačka se totiž v září 2025 odmlčela. Nevíme tedy přesný datum jejího druhého odletu, víme pouze, že (shodně s rokem 2024) neodlétla s první vlnou. Z těchto sedmi opakovaně sledovaných čejek čtyři odlétly v obou letech v podzimní vlně, Nerea vždy s letní vlnou a Gracie s Olivou si odletovou vlnu mezi sezónami prohodily.
Úplně jednoznačnou odpověď na to, zda je načasování podzimní migrace individuálně specifické nám tento dataset nedává. Nabízí se však logická hypotéza, zda načasování nesouvisí s úspěchem čejky v hnízdní sezóně? Tedy, zda ty, které v daném roce odletí až na podzim nejsou ty, kterým se na poslední chvíli podařilo vylíhnout mláďata a dovést je do vzletnosti. Nejspíš to ale tak jednoduché nebude. Například Grácie odlétla v roce 2024 až na podzim, přestože o poslední hnízdo přišla 25.5., zatímco v roce 2025 odlétla již v letní vlně, přestože se o mláďata starala ještě počátkem července. Velmi pravděpodobně tak o změnách v načasování odletu bude rozhodovat spíše aktuální podoba hnízdiště, načasování sklizně a další faktory.
Obrázek 4: Načasování migračních událostí pro čejky sledované v obou letech.
Co však naopak můžeme s velkou pravděpodobností označit skutečně za preferenci jednotlivců, je rozdělení čejek na Francouzky a Pyrenejky. Jak můžeme vyčíst z obrázku 5, všechny čejky sledované v obou letech si bez výjimky ponechaly zemi, ve které zimovaly a s výjimkou Grácie lze prohlásit, že i oblast, kam v rámci této země zamířily. I s tou Grácií je to navíc o něco složitější, neboť i ona se nejprve zastavila v místě svého loňského zimoviště, poblíž města Tours. Odtamtud se až počátkem ledna přemístila na jih, do blízkosti Pyrenejí a hranice se Španělskem. Svoji náklonost k loňskému zimovišti však dala najevo znovu při zastávce na návratu. Skoro bych si tedy vsadil, že budeme-li mít to štěstí a podaří-li se nám sledovat ji na podzim ještě jednou, zamíří opět právě tam, k městu Tours.
Obrázek 5: Změna zimoviště mezi sezónami pro čejky sledované v obou zimách.
Jak lze vidět, některé odpovědi nám srovnání dvou migračních cyklů poskytlo docela uspokojivě, v jiných otázkách nás zanechalo možná ještě zmatenější, než jsme byli předtím. V následujících měsících se budeme soustředit zejména na hnízdní sezónu, jejíž propuknutí očekáváme každým zábleskem jarního slunce. Již teď se však můžeme těšit na další migraci a přemýšlet, čím nás čejky překvapí, a v čem naopak utvrdí. Osobně mám jedno velké přání – získat data ze současné migrace dvou jedinců v jednom hejnu. To se nám totiž doposud nikdy nepodařilo! Nezbývá tedy, než popřát našim čejkám vysokou hnízdní úspěšnost a nám všem jaro plné (nejen) ptačích zážitků!