Vážení čtenáři. Právě se vám dostal pod oko první ze série textů, jejichž cílem bude nahlížet pod pokličku rozmanitých aspektů života našich čejek tak, jak nám je postupně budou rozkrývat získaná data. V průběhu hnízdní sezony 2024 se nám podařilo odchytit a nasadit vysílač 20 čejkám. Vzhledem k tomu, že odchyty probíhaly na hnízdech, všechny odchycené čejky jsou samice. Odchyty samců na hnízdech jsou totiž velmi vzácné (dle našich zkušeností se samec chytí jen v přibližně 3% případů). Všechny čejky dohromady k dnešnímu dni zaslaly přes 600 000 GPS pozic, o ostatních datech nemluvě. Každý den jich přitom přibývá několik tisíc dalších. Tento obří a rychlým tempem bobtnající dataset začíná postupně umožňovat vhled do čím dál většího množství stránek čejčího života. V tuto chvíli se často jedná spíše o zajímavé střípky, jejichž skutečná vědecká hodnota poroste s časem. S tím, jak budou další data přibývat a jednotlivé případy se budou skládat v obecné patrnosti. Alespoň stručné shrnutí hnízdní sezony a současného stavu však již na místě nepochybně je.
Obrázek 1: Čejka chocholatá s vysílačkou.
Všech 20 sledovaných samic jsme sledovali dohromady v průběhu 22 hnízdních pokusů, z nichž u 15 se vylíhla kuřata. Jen u šesti hnízdních pokusů však data naznačovala, že se alespoň jedno z kuřat mohlo dožít vzletnosti. Přesný počet danou čejkou odchovaných kuřat obvykle určit nelze. Neumožňuje to výška a hustota vegetace, ve které se čejky v pozdní sezoně pohybují a zároveň u velkých kuřat těsně před dosažením vzletnosti ne vždy lze přiřadit kuřata konkrétním rodičům. Jakkoliv uvedená čísla rozhodně nelze z řady důvodů považovat za přesný odhad sezónní úspěšnosti čejčí reprodukce, ukazují, že úspěšnost čejčí reprodukce v současné zemědělské krajině není právě nejvyšší. Bude zajímavé, k jakým číslům dojdeme v průběhu příštích sezon, kdy se nám snad podaří sledovat většinu samic v průběhu celé hnízdní sezony. Zároveň data již v tuto chvíli poskytla řadu zajímavých poznatků ohledně fungování čejčích rodinek v naší zemědělské krajině. Věřili bysta například, že čejky jsou schopny provést nevzletná kuřata přes velké, metr vysokou a hustou řepkou zarostlé pole
Z oněch dvaceti odchycených samic jsme bohužel již o pět přišli. Cácorka (budu zde o čejkách hovořit familiárně, tedy budu je oslovovat jménem, které jsme jim dali) našla svůj konec na silnici – byla sražena autem. Iris, která se (pravděpodobně spolu s již téměř vzletnými kuřaty) zdržovala na malé holé plošce s nevzešlou kukuřicí poblíž hnojiště ulovila liška, jak jsme mohli poznat podle charakteristických otisků zubů na dohledané vysílačce. Růžu postihla (pro nás v tuto chvíli blíže nespecifikovatelná) katastrofa nedaleko francouzského Verdunu. Vzhledem k tomu, že její poslední pozice byly vyslány z hustého porostu obklopujícího drobnou vodoteč, předpokládáme, že byla rovněž predována. A vysílačky Queen a Hely se nám ztratily beze stop z neznámého důvodu. Velmi pravděpodobně tak selhaly jejich vysílačky. I to bohužel ke sledování volně žijících živočichů patří.
V tuto chvíli je letošní hnízdní sezona definitivně za námi a nastává doba migrace. Jako první se na migraci vydala Oliva (23.6.), již o den později následována Etošou. Tedy, migrace začala poměrně brzy, v době, kdy některé samice ještě vodily nevzletná mláďata. Ke dnešku opustilo naši republiku již 6 samic, které všechny jsou v současné době ve Francii. Zajímavé je, že všechny dosavadní dálkové pohyby se udály mezi zmíněným 23.6. a 19.7. Od té doby setrvávají všechny čejky na svém místě a čekáme tak na další „migrační vlnuc“.
A to je pro dnešek vše. Od příště se budeme v jednotlivých textech vydávat po stopách konkrétních problémů a fenoménů čejčího života.