Další čejčí sezona se blíží ke svému konci a my již sčítáme (bohužel opět řídké) úspěchy i neúspěchy našich chocholatých kamarádek. K těm, které již sledujeme delší dobu přibylo několik nových, a to většinou na zcela nových a velmi zajímavých lokalitách – parcích ČSO, ostrůvku na MAPE, i na Ostravsku. A i díky nim mělo sledování další hnízdní sezony daleko k rutinní činnosti. Olza nás doslova šokovala, když si jako místo pro náhradní hnízdění po ztrátě kuřat vybrala lokalitu na dálném východě, téměř 1600 km od svého předchozího hnízdního pokusu. Marylin, i když se do náhradních hnízdění nehnala, procestovala několik zemí a nyní se pohybuje po rozlehlých pustách maďarské Hortobágy. No a Dobřinka z ptačího parku Rzy nás pro změnu jednoho jarního podvečera šokovala, když si udělala procházku do blízkého lesa.
Obrázek 1: Kuře čejky schoulené v rozbahněné, podmáčené části pole s kvetoucí řepkou.
I když v publikování blogů byla v důsledku nestíhání jiných povinností určitá prodleva, v pozornosti k čejčím radostem a strastem jsme nijak nepolevili a materiálu k rozboru máme více než dost. Dnes se však na problémy našich čejek podíváme z poněkud širší perspektivy. Nebudeme se zabývat jen našimi značenými čejkami, ale podíváme se, co jsme se dozvěděli na základě analýzy rozsáhlých datasetů, které jsou o čejkách a jejich prostředí dostupné jinde. Bude nás zajímat zejména to, co přesně vlastně čejky na našich polích hledají a jak se zemědělská krajina z jejich pohledu vyvíjí v čase, v průběhu sezony i mezi jednotlivými lety.
Záznamy o čejkách jsme získali především z databáze Avif, kterou spravuje česká společnost ornitologická, a je čejčím hnízdištím věnována pozornost v rámci projektu monitoring čejky chocholaté dlouhodobě. Nejen díky tomuto projektu tak bylo možné lokalizovat za posledních 12 let informace o více než pěti tisících alespoň pravděpodobných hnízdních lokalit.
Pokud se na věc potřebujeme podívat z druhé strany, tedy chceme-li zjistit, jak to na poli, odkud je hlášen výskyt čejky vypadalo, naštěstí se již dnes také nemusíme spoléhat na vlastní pozorování, což bychom pochopitelně ani nestihli. Celou řadu údajů si lze stáhnout a s trochou šikovnosti s daty o výskytech čejek spárovat. Například díky veřejnému registru půdy LPIS se můžeme dozvědět co bylo na dané ploše pěstováno. Díky katalogu BPEJ získáme dobrý přehled o půdních podmínkách v daném místě. Volně dostupná satelitní data (např. Landsat 8) nám po patřičných výpočtech napovědí jak hustá byla na daném místě vegetace, či jak vlhko tam bylo a třeba velmi podrobná data o počasí můžeme získat na pár kliknutí zpětně až do roku 1940 (Open Meteo). S výčtem zajímavých a inspirativních datasetů dostupných zcela zdarma a všem by se dalo jistě pokračovat dále, ale myslím, že to stačí. Žijeme zkrátka v zajímavé době - a slovo zajímavé projednou nemusíme dávat do uvozovek!
Jistou metodickou překážkou, na kterou nutně při využití dat z „avifu“ narazíme je, že sice máme řadu záznamů o tom, kde čejky byly, nemáme žádné důkazy o lokalitách, kde čejky nebyly. To, že z daného pole neexistuje pozorování čejky na avifu totiž nemusí znamenat, že se tam čejky nevyskytovaly, nebo tam dokonce v početné komunitě nezahnízdily. Může to být prostě jen důsledek toho, že danou lokalitu žádný z pozorovatelů nenavštívil, čejek si nevšiml, nebo jejich pozorování prostě jen nepovažoval za dostatečně zajímavé a zaznamenáníhodné, aby se o ně s námi podělil. I s tímto problémem jsme si však nějak museli poradit. Ke každé lokalitě (poli), na které jsme měli v daném roce potvrzený výskyt čejek, jsme náhodně vybrali dalších deset. A to tak, aby se s větší pravděpodobností dostaly do výběru ta pole, která se nacházejí v místech častěji navštěvovaných pozorovateli. Tedy v místech, odkud z dané sezony bylo na avif zadáno více pozorování (jakýchkoliv – nejen čejek). Ani tak nezaručíme, že se jedná o pole bez výskytu čejky. Maximalizujeme tím však šanci, že v oné kontrolní skupině budou taková pole skutečně drtivě převažovat, a že v průměru se bude jednat o lokality, kde se čejkám moc nelíbí.
Obrázek 2: Pravděpodobnost výskytu čejky podle vlastností pole. Kladné hodnoty (červeně) ukazují vlastnosti, které pravděpodobnost výskytu čejky zvyšují. Záporné hodnoty (modře) naopak ukazují, kterým polím se čejka vyhýbá.
A jaká pole tedy čejka má ráda? Stručně to lze shrnout tak, že potřebuje pole velká, rovná, v nižších nadmořských výškách, s hlubokou půdou, ideálně nepříliš kamenitá (v tomto ohledu se liší od kulíka říčního, a co nás možná překvapí, také drahá (Obrázek 2 a 3)! S tou cenou je to pochopitelně trochu zavádějící (čejky většinou do LPISu nenahlíží), ale jen trochu! Cena je totiž korelovaná s ostatními vlastnostmi půdy, které umí ocenit jak člověk (slibující si od nich vysoké výnosy plodin), tak čejka, bažící po množství tučných žížal a další potravy. Pro ochranu čejek z toho bohužel nic dobrého nekouká – nikdo se nebude hrnout, aby na úkor vlastních výnosů přizpůsobil své hospodaření čejkám zrovna tam, kde má naději na nejlepší sklizeň. Nicméně pojďme se podívat na celý problém ještě o něco podrobněji.
Obrázek 3: Pravděpodobnost výběru pole podle půdního typu. Červenou tečkou je zde vyznačen odhad výskytu čejky. Žlutý trojúhelník vyznačuje průměrnou cenu půdy daného typu.
Při pohledu na obrázek 3 můžeme porovnat pravděpodobnost výskytu čejek na různých typech půd s jejich průměrnou cenou. Co nás na první pohled udeří do očí je výrazná obliba černic, tedy jednoho z nejkvalitnějších a také nejdražších půdních typů. Ty čejky zjevně zcela milují! Více než čtvrtina zahrnutých ploch s černicemi patřila mezi plochy s pozorováním čejky, a to si znovu připomeňme, že velká skupina kontrolních ploch zahrnuje nepochybně i řadu těch, které sice čejky obývaly, ale nikdo o tom nepřinesl záznam na avif. Při výčtu dalších půdních typů se již pohybujeme podstatně blíže hranici přibližně devíti procent, tedy podílu ploch s výskytem čejky a tedy podílu, který nevypovídá ani o oblibě, ani o averzi vůči danému půdnímu typu. Přesto i v oblibě dalších půdních typů jsme schopni rozpoznat statisticky významné rozdíly. Kromě drahých černic černozemí mají čejky v oblibě i poměrně levné pseudogleje a gleje. Tedy půdy typické významným zamokřením. Naopak (rovněž drahým) hnědozemím se čejky spíše vyhýbají.
Nikomu, kdo se rád kochá pohledem na hnízdící čejky pochopitelně neunikne, že soubor doposud diskutovaných vlastností orné půdy opomíjí to pravděpodobně nejdůležitější – plodinu, která je na dané ploše v daném roce pěstována. Nepotřebujeme totiž ani velké datasety, ani sofistikované statistické modely, abychom si všimli, že čejka potřebuje nízký a/nebo řídký porost, v němž se (ideálně i s drobnými kuřátky) může volně pohybovat, a který jí nebrání v ostražitosti před přibližujícími se predátory. Velké datasety i sofistikované statistické modely se ovšem docela hodí, pokud chceme představu čejek o „přijatelné“ hustotě vegetace popsat přesně. Zde však ani tak nejde o to, kterou přesně hodnotu čejka pro hnízdění akceptuje (kdyby to někoho náhodou zajímalo jedná se o NDVI přibližně do 0.45). Podstatnější je, že nám podobný ukazatel umožní zmapovat , jak se dostupnost takto „přijatelně husté“ vegetace mění v čase a prostoru.
Pravděpodobně žádná plodina není schopna čejku hostit po celou sezónu. Nejdéle se však čejka může zdržet na polích osetých sójou (ta je v tomto ohledu naprostý vítěz – viz. Obrázek 4), kukuřicí, či cukrovou řepou. Jen je nutné si uvědomit, že v těchto plodinách zahnízdí často čejky na začátku sezony ještě v době, kdy je na daném poli oraniště. A pokud není jejich hnízdo nalezeno a označeno tyčemi, většinou první pokusy na těchto plochách neskončí dobře. Pro první hnízdění jsou tak možná výhodnější některé porosty jařiny (Obrázek 4), pokud se z nich pak kuřátka mají kam přesunout. Naopak lze na obrázku vidět, že ozimé plodiny ve většině případů pro hnízdění vhodné nejsou, a to ani na začátku sezony. Mohou však dobře posloužit jako místa, kam se čejky přesunou po vyhnízdění v době, kdy i plodiny pozdní a dlouho vzcházející začnou tvořit vysoký a hustý, pro čejku neobyvatelný porost.
Obrázek 4: Vhodnost jednotlivých plodin pro čejku chocholatou v průběhu sezony. Černé pruhy označují pravděpodobnost (>50 %), že čejkám daná plodina v tomto období vyhovuje.
Zajímavá však může být i ještě širší perspektiva! Žijeme v době často diskutovaných klimatických změn, rok od roku máme pocit dřívějšího nástupu jara a teplejších zim. A do toho se samozřejmě vyvíjí i zemědělství. Důraz je kladen na precizní zemědělství, efektivní načasování prací, použití vysoce výnosných kultivarů. Mění se pochopitelně i skladba plodin. Jak se toto všechno propisuje do života čejky a dostupnosti vhodného prostředí, které potřebuje pro hnízdění?
Na obrázku 5 můžete vidět vývoj dostupnosti vhodných (tedy ne příliš zarostlých) ploch v zemědělské krajině v průběhu jara. Rozdíl mezi oběma křivkami není specifický pro dané roky, ale odráží statisticky významný trend (posun), v průměrných hodnotách ke kterému za oněch 12 let došlo. To, co je pro čejku nejpodstatnější změnou, je rozdíl mezi oběma křivkami v dubnu a v květnu. Znamená, že okno příležitosti, které tu čejka využívá, se zavírá rychleji a rychleji. Za oněch 12 let čejka v průměru přišla o nějakých pět procent orné půdy, což zmenšilo její životní prostor zhruba o pětinu. Pokud se podíváme na to, kde čejka hnízdí, lze za stejnou dobu pozorovat zejména úbytek ranných hnízdišť v ozimech a řepkách – ty jsou zkrátka dnes již příliš vysoké, aby se do nich čejka vůbec nastěhovala.
Obrázek 5: Proporce vhodného habitatu pro čejku chocholatou v průběhu roku, porovnání roku 2013 (černá linie) a roku 2025 (žlutá linie).
Druhá, pro čejku potenciálně podstatná změna, ke které za posledních 12 let došlo, je o něco dřívější nástup sklizně. Ten by teoreticky mohl posunout na dřív (případně zmenšit) první vlnu odletu čejek do Francie, kterou očekáváme každým dnem! Bohužel zrovna pro potvrzení této domněnky data (tedy přesně datované odlety značených čejek) nemáme, a jen tak mít nebudeme. No a v očekávání prvních odletů čejky nyní opustíme. V dalších textech se k nim však budeme vracet a budeme pokračovat i v dnes započatém tématu analýz volně dostupných dat. Věříme totiž, že se nám totiž analýzou všech dostupných datasetů podaří nalézt cestu, jak čejce přeci jen trochu vylepšit poněkud chmurné vyhlídky, které (i při pohledu na hnízdní úspěšnost našich vysílačkou označených kamarádek) v současné krajině čejka má.