K dnešnímu dni (27. 9. 2024) v zásadě stále platí stav nastíněný minule. Tedy, že přibližně třetina značených čejek (6) se přesunula do Francie, kde bohužel došlo k dalšímu úmrtí (Etoša, 5. 9. 2024). Ostatní se ve stále se zvětšujících hejnech pořád zdržují ve Východních Čechách, nedaleko místa označení (Obrázek 1). Jejich odlet však již netrpělivě očekáváme každým dnem.
Obrázek 1: Hejno čejek připravujících se na migraci, foto: Miroslav E. Šálek.
Přestože každé malé dítě ví, že „ptáci odlétají na zimu do teplých krajin“, variabilita, se kterou jednotlivé ptačí druhy k tomuto nelehkému úkolu přistupují dělá z ptačí migrace jeden z nejzajímavějších a nejpestřejších fenoménů, které lze v ptačí říši zkoumat. Celá otázka totiž není jen o tom, zda pták na zimu odletí, či nikoliv. Jednotlivé druhy, ale i jednotlivé populace, či jedinci se totiž značně liší v tom, kam (jak daleko), kdy (v rámci sezóny i denní doby), jak (vysoko, rychle, či na kolik „zátahů“) a kudy poletí. Všechny tyto aspekty přitom mohou mít zásadní dopady na přežívání jedinců i prosperitu celých populací. A právě sledování ptáků s pomocí moderních telemetrických zařízení nám umožňuje nahlédnutí do kuchyně táhnoucích ptáků přímo v revoluční míře. Dneska se proto zaměříme na našich šest cestovatelek a pokusíme se podrobně zmapovat, co všechno nám jejich cesta do Francie může díky použitým vysílačkám naznačit o migračních zvyklostech čejek.
Pokud jde o šest ve Francii se zdržujících čejek, doposud se z místa posledního pobytu ve východních Čechách posunuly o 740 – 1 150 km. Ačkoliv se na svých francouzských lokalitách zdržují již poměrně dlouho (minimálně od 19. 7. 2024), v tuto chvíli nelze jednoznačně říci, zda se již nacházejí na místě svého konečného zimoviště, či zda je sledujeme v průběhu dlouhé migrační zastávky. Pokud se podíváme na zimoviště našich čejek zjištěná na základě po mnoho desetiletí probíhajícího kroužkování (Cepák, J., et al. 2008: "Atlas migrace ptáků České republiky a Slovenska"), tak vidíme že obě možnosti jsou reálné.
Výše zmíněnou vzdálenost pochopitelně žádná z čejek neletěla nejkratší cestou a ani na jeden zátah. Jednotlivé samice si jí rozdělily na 4-16 přeletů, které vykonaly v průběhu 5 – 14 dní. Zde je třeba zdůraznit, že jako přelet jsme považovali posun o alespoň 10 kilometrů bez přerušení. Celková trasa, kterou v jejich průběhu čejky nalétaly se pohybovala mezi 930 – 1 850 km. Jednalo se tak v průměru o 1,3násobek přímé vzdálenosti mezi místem pobytu ve východních Čechách a jejich současným francouzským stanovištěm. Rekordmanem v tomto ohledu ovšem byla Jezinka, která urazila více než dvojnásobek (viz. Mapa 1) a její specifická cesta si zaslouží bližší popis.
Jezinka se totiž zjevně k definitivnímu opuštění ČR dlouho nemohla rozhoupat. Již 5.7. se rozletěla a skončila za hranicemi v Německu (Mapa 1: č.1). Druhý den si to ovšem rozmyslela a do ČR se vrátila, ovšem nikoliv zpět do východních Čech. Místo toho zamířila za sluncem až k Pohořelickým rybníkům na jihu Moravy (Mapa 1: č.2). V jejich okolí si užila více než týdenní dovolenou, aby se znovu vydala na západ. Poté přeletěla hranice ČR do Německa (Mapa 1: č.3), ale zjevně se jí tam opět nelíbilo. Ještě v letu se tak obrátila k návratu do Čech, kde strávila své poslední dva dny u Kladrub na Plzeňsku (Mapa 1: č.4), než se potřetí a tentokrát již definitivně rozhoupala překročit německé hranice. A protože Německo opravdu není její oblíbenou destinací, v rekordním, téměř 500 km dlouhém přeletu ho překonala téměř celé a přistála až přibližně 400 metrů od hranic s Lucemburskem. Hned druhý den poté dorazila do doposud finální destinace na severu Francie.
Mapa 1: Váhání Jezinčino.
Důležitým aspektem migračního chování je denní doba, kdy migrace probíhá. Sledované čejky v drtivé většině táhly v noci. Konkrétně v noci proběhlo 37 ze 47 zaznamenaných přeletů (78 %). Tyto ovšem byly zpravidla mnohem delší (medián 167 km v noci vs. 28 km ve dne), a tak čejky v průběhu noci urazily více než 94 % všech nalétaných kilometrů. Obecně tak lze říct, že čejka táhne v noci i když i denní přelety mohou dosáhnout nemalé délky až okolo 100 km. Přestože se v tuto chvíli jedná o spekulaci, význam denních přeletů může spočívat spíše k vyhledání vhodnějšího místa k migrační zastávce, pokud čejka nezvolila při nočním příletu vhodné místo.
Čejky se na migraci vydávají v průměru hodinu po západu slunce, typicky krátce po skončení takzvaného občanského soumraku (takto nazýváme dobu, kdy je slunce méně než 6° pod obzorem a venku si ještě například bez přísvitu přečteme noviny). Let trvá v průměru čtyři hodiny (někdy však až sedm) a čejka při něm uletí v průměru přes 200 kilometrů. Zaznamenali jsme však i přelety, jak mnohem kratší (jen několik desítek kilometrů), tak i již zmíněnou porci skoro 500 km. Obvykle v průběhu jedné noci uletí celou porci kilometrů na jeden zátah. V pěti případech jsme ale po přerušení zaznamenali ještě další, vždy o poznání kratší přelet.
Zajímavé jsou však i další detaily, které můžeme díky senzorovému vybavení vysílačů vyhodnotit. Cestovní rychlost migrující čejky je v průměru okolo 50 km/h, ovšem v některých případech může dosáhnout až 90 km/h! Velmi variabilní je i výška nad terénem, ve které čejky letí. Ta se pohybuje v obrovském rozmezí od několika desítek metrů až po více než dva kilometry. Obecně však lze říci, že při denních přeletech lítají čejky nízko a ony kilometrové hodnoty se týkají výhradně dlouhých nočních přeletů. Při nich čejka v první fázi letu rychle vystoupá do výšky, aby následně postupně klesala. Obě zmíněné charakteristiky budou pravděpodobně silně závislé na povětrnostních podmínkách, což si ovšem ještě vyžádá detailnější analýzu.
Bohužel ne vždy jsme schopni využít přesnosti a časté frekvence záznamu, kterou nám jsou použité vysílačky schopny poskytovat přes den. I pokud čejka vylétá s plně nabitou vysílačkou, vzhledem k absenci slunečního svitu se vysílačka v noci rychle vybije a po nějaké době se tak frekvence záznamů GPS pozic značně sníží. Obvykle tak velkou část trasy známe pouze zhruba, což je zajisté škoda. Jen obtížně tak lze hodnotit na základě čeho čejky konkrétní trasu volí. I přesto se nám i v tomto ohledu pár zajímavostí zaznamenat podařilo. Na Mapě 2 tak například můžeme vidět, jak se Nerea ve výšce jen nějakých 200 m vydala prohlédnout si světla nočního Lipska.
Mapa 2: Nerein výlet nad noční Lipsko.
Co říci závěrem? I přes to, že se doposud jedná o analýzu migrace poměrně malého množství jedinců, lze výše popsané patrnosti s jistou opatrností považovat za typické, či chcete-li charakteristické rysy čejčí migrace. Zároveň se však nelze netěšit, co nám vysílačky pošlou, až se k migraci rozhoupe i zbytek sledovaných samic. Bude tato „druhá vlna“ migrace probíhat stejně, nebo se bude v některých aspektech lišit? Jak jí například ovlivní velikost hejn, do kterých se nyní čejky sdružují? I když bohužel nevíme, v jak velkých skupinách (pokud vůbec) letěly čejky v první vlně, lze považovat za velmi pravděpodobné, že to velká hejna nebyla. Na začátku léta se totiž čejky zdržovaly jednotlivě, či v malých skupinkách. A jak bude vypadat jarní migrace zpět na hnízdiště? I k těmto otázkám se určitě v některém z příštích textů vrátíme.
A to je pro dnešek vše, přejme našim chocholatým kamarádkám dobrý vítr v křídlech a s příštím textem na shledanou!